Veronika Vítková

Veronika Vítková
Narozena: 9. prosince 1988 v Vrchlabí
Klub: SKP Kornspitz Jablonec
Trenér: Zdeněk Vítek

Účastnice SP od: 2006
Účast na MS: 08, 09, 11, 12, 13, 15, 16, 17
Účast na OH: 2010 Vancouver, 2014 Soči

Počet získaných bodoů v SP: 3 694

Postavení v pořadí SP 2016/17: 25. místo

 

 

 

 

 

 

 

Veronika Vítková se narodila v Jilemnici, městečku, které je považované za baštu zimních sportů v České republice. A právě zde udělala i první kroky v jejím sportovním životě. Jak to již často bývá u sportovců, i ve Verčině případě rozhodla sportovní rodina. Bratranec jejího otce, Zdeněk Vítek, byl biatlonista a momentálně pracuje jako český trenér. Veroničinou tetou je zase Jana Šaldová, dlouholetá reprezentantka Česka v běžeckém lyžování. Stejně jako například Lucie Charvátová, i Veronika se k biatlonu dostala až později. Nejdříve to zkoušela na běžkách jako její slavná teta. K biatlonu, o kterém mluví, že mu věnuje všechen čas, přesedlala až v páté třídě. „Vyzkoušela jsem ho a úplně mě uchvátil. Zůstala jsem u něj,“ napsala na svém blogu česká biatlonistka. Téměř od začátku biatlonové kariéry ji vedl Jindřich Šikola, pod kterým trénovala dlouhých devět let.

 

Prvním významnějším závodem, kterým Veronika Vítková odstartovala svou úspěšnou biatlonovou kariéru, byl juniorský světový šampionát v sezoně 2004/2005. Tehdy 16letá Veronika úspěšně zápasila se staršími a zkušenějšími soupeřkami. To, že bojovala výborně, říká její deváté místo ze sprintu. Za vedoucí Dariou Domračevovou ztratila 51 vteřin. Skvělé výsledky z MSJ v Kontiolahti jí otevřely cestu do IBU Cupu. Hned během svého prvního vystoupení v Obertilliachu dokázala bodovat, když v rychlostním závodu obsadila 18. místo. Vrcholem sezony 2005/2006 bylo znovu juniorské Mistrovství světa, které teď hostilo americké Presque Isle.  Veronice bylo pouhých 17 let a na kontě měla první významný úspěch. Ve sprintu ji o medaili připravila střelba, a nakonec obsadila páté místo. Dalším závodem byla stíhačka, ve které Vítková totálně vyhořela. Na střelnici předvedla deset chyb a konečné 17. místo bylo proto velkým překvapením. Verča se však oklepala a ve vytrvalostním závodu dokázala zvítězit.

 

Na další světový šampionát juniorů cestovala již jako favoritka. 18letá Veronika chtěla zvětšit svou medailovou sbírku, ale v italském středisku Martell neměla nejlepší běžeckou formu. Její nejlepší umístění bylo 12. místo ze sprintu, přičemž na střelnici minula jen dva terče. Vítězka Světlana Sleptsovová minula o jeden terčík více a dokázala Vítkové v cíli nadělit až dvě minuty. Česká biatlonistka si chtěla napravit chuť v další sezoně a to konkrétněji na šampionátu juniorů v Ruhpoldingu. V Německu měla Verča formu jako hrom. Rychlostní závod poznačily dva nepřesné výstřely, které Vítkovou připravily o lepší umístění. Nakonec skončila šestá. Poté přišla na řadu stíhačka, kterou totálně ovládla Magdalena Neunerová. Veronika na vedoucí Němku ztratila dvě a půl minuty, ale stačilo jí to na druhé místo. I ve třetím vystoupení na MSJ v Ruhpoldingu dokázala 19letá Češka skončit v Top 10. Po třech střeleckých chybách obsadila šesté místo v individuálu. Nejlepším juniorským rokem pro Veroniku Vítkovou byl její poslední rok v této věkové kategorii. Opět se zúčastnila MS, a opět z něj odcházela s medailí. Přesněji řečeno se dvěma, když se jí podařilo obhájit druhé místo ze stíhacího závodu, a ta druhá byla zlatá ze štafety. Z Kanady odcházela Vítková velmi spokojena, hezčí tečku juniorské kariéře ani nemohla dát.

 

 

 

 

Veronika Vítková debutovala ve Světovém poháru již v sezoně 2006/2007 ve věku 18 let. Čeští trenéři jí dali příležitost v Hochfilzenu a v Ruhpoldingu. Ani v Rakousku, ani v Německu si Vítková body nepřipsala, ale nasbírala potřebné zkušenosti do dalších let. I v sezoně 2007/2008 se dvakrát objevila na závodech SP, a to v Pokljuce a na slavném Holmenkollenu. Právě ve Slovinsku ji od umístění v Top 50 dělily jen vteřiny, Verči v cíli patřilo 54. místo. První body si připsala na světovém šampionátu v Östersundu, kde prožila svou premiéru mezi dospělými. Ve věku 19 let se jí podařilo bodovat ve vytrvalostním závodu. Vítková skončila 14.  Již příští rok byl v životě věkem stále juniorky průlomovým. Veronika pravidelně nastupovala v rámci SP, chyběla jen na třech kolech. Velkou radost českým fanouškům udělala hlavně v Hochfilzenu, když ve sprintu vybojovala 15. místo. Poté přišlo MS v Pchjongčchangu, kde Verča všechny totálně překvapila. V každém z individuálních závodů dokázala bodovat. Vítková si také vytvořila nové osobní maximum, když ve vytrvalostním závodu obsadila páté místo. Byla to senzace, kterou žil celý český biatlon. Do Top 10 se dostala i ve sprintu a v masáku. Stále jen 20letá biatlonistka nechyběla ani ve štafetě, ale ženský tým se mezi nejlepší neprobojoval. Sezona 2009/2010 byla olympijskou, a Veronice se příliš nedařilo dostat se do správné formy. Za zmínku stojí zmínit vystoupení v Pokljuce a její 22. místo z rychlostního závodu. Byl to nejlepší výkon, kterým se Verča v tom roce prezentovala. Na Zimních olympijských hrách ve Vancouveru ve sprintu skončila 24. Trenéry potěšila čistou střelbou.

 

 

 

Již poslední dva roky Veronika Vítková ukazovala velký potenciál. Pevné místo v A-týmu si vybojovala v sezoně 2010/2011, a to i navzdory tomu, že v Östersundu úplně vyhořela. Byl to pro Verču první kontakt se švédskou metropolí v její kariéře v rámci SP. Sprint se jí vůbec nepodařil, obsadila v něm 56. místo, ve stíhačce dostala dokonce kolo. Chuť si napravila 34. místem při posledním vystoupení v individuálu. Ani v Hochfilzenu Vítková nedosáhla zlepšení výsledků. Startovala jen v rychlostním závodu a štafetě. V prvním případě obsadila 60. místo. Blýskat se na lepší zítřky začalo až v závěru sezony. Poslední tři kola SP znamenaly i nával bodů do celkového pořadí. Restart se podařil v Presque Isle, kde se jí dvakrát podařilo probojovat do Top 25. Nejlepší umístění sezony v rámci SP přišlo na Holmenkollenu, a opět to bylo ve sprintu. Veronika Vítková ukončila ne celkem podařený ročník 18. místem. Ještě lépe se jí dařilo ve vytrvalostním závodu na MS v Chanty-Mansijsku. Ve věku 22 let se dokázala probojovat na osmé místo.

 

 

 

Vítková do Östersundu necestovala kvůli zdravotním problémům. Všechno si vynahradila v Hochfilzenu během druhého kola SP. Do nové sezony vstoupila 23. místem v rychlostním závodu, které vylepšila o čtyři místa ve stíhačce. Rakousko hostilo i třetí kolo světového poháru. Tentokrát se jí v individuálním závodu příliš nedařilo, zato jako členka mixu se poprvé v seniorské kariéře postavila na stupně vítězů. Česká smíšená štafeta ve složení Vítková, Gabriela Soukalová, Ondřej Moravec a Michal Šlesingr skončila druhá. Na řadu přišel Oberhof a návrat Veroniky Vítkové na bodované pozice. Bodovat se jí podařilo i na domácím okruhu v Novém Městě na Moravě, kde skončila 13. v rychlostním závodu a 21. ve stíhačce. Italská Anterselva znamenala menší útlum ve výkonnosti, ale již v Oslu se Verča dočkala dalšího umístění v Top 10, ve stíhacím závodu skončila 9. Doposud nejlepší sezonu kariéry ukončila 17. místem v masáku v ruském Chanty-Mansijsku. Česká biatlonistka nechyběla ani na MS. Byl to pro ni již čtvrtý světový šampionát, přičemž ji stále bylo pouhých 23 let. I na MS v Ruhpoldingu se jí dařilo. Ve všech svých vystoupeních se vešla do Top 25, přičemž nejlepší umístění získala v závodu s hromadným startem. Vítková skončila na 14. místě.

 

 

 

 

Do Švédska cestovala Verča jen podruhé v kariéře a byla to velmi úspěšná cesta. Hned ve svém prvním vystoupení se probojovala do Top 10, konkrétně na deváté místo ve sprintu. Toto umístění dokázala ve stíhačce vylepšit o další dvě místa. Poté přišel vytrvalostní závod, ve kterém přišel menší propad, ale česká biatlonistka si všechno vynahradila v mixu, kdy se jí díky třetímu místu opět podařilo vyskočit na pódium. Během celého prvního kola se Veronika Vítková mohla opřít nejen o kvalitní běh, ale hlavně střelbu. Ta jí odešla v Hochfilzenu, ale naštěstí se vrátila již v Pokljuce, kde si vylepšila nejlepší umístění v sezoně. Poté přišel světový pohár v Oberhofu, kde se zařadila mezi nejužší světovou špičku. Po pěkném výkonu ve sprintu, kdy skončila na 16. místě, přišel fantastický střelecký výkon ve stíhacím závodu, který Veroniku katapultoval na pódium. Pro Vítkovou to bylo první individuální umístění na stupni vítězů v kariéře, přičemž na vítězku Olgu Zaitsevovou ztratila jen půl minuty. Až za ní skončily Tora Bergerová nebo Daria Domračevová. To však nebylo všechno, co se medailových pozic týká. Po třetím místě ženské štafety z Ruhpoldingu se z medaile těšila i na domácím MS v Novém Městě. Tehdy jako členka mixu získala svou první medaili na seniorském světovém šampionátu. „Je to nádherný výsledek. Střelba vleže mi velmi pomohla,“ řekla Vítková v rozhovoru pro českou televizi.

 

 

 

24letá závodnice se stala pevnou součástí nejen ženské štafety, ale i smíšené. Do Östersundu cestovala s dobrou náladou a velkým odhodláním. Radost jí udělal již první závod, smíšená štafeta, ve které si čeští biatlonisté poradili se všemi soupeři. Pro Veroniku to bylo první vítězství v seniorské kariéře. Úvod nového ročníku Vítkové přál. Na akci v Hochfilzenu si vyrovnala osobní maximum z předchozího roku, kdy ve sprintu skončila druhá. Od vítězství ji dělila jen jediná vteřina. Stíhačka také nebyla nejhorší, ale Češce se nepodařilo obhájit pódiové umístění a propadla se na čtvrté místo. Skvělá sezona pokračovala dále. Annecy výraznější úspěch nepřineslo, ale Oberhof ano. Verča se opět dívala po Top 10, a v jednom případě jí to uteklo jen o sedm vteřin. V cíli stíhacího závodu jí patřilo 11. místo. Páté kolo SP hostilo další německé středisko – Ruhpolding. I zde Veronika potvrdila výbornou formu, když ve stíhačce skončila pátá a ve vytrvalostním závodu vyskočila na stupně vítězů. Byla třetí, vítězkou se stala Gabriela Soukalová. S blížícím se závěrem přišel i menší pokles formy. S jedinou výjimkou, kterou byla akce v Kontiolahti, se jí už do Top 10 probojovat nepodařilo. Veronika Vítková v tomto roce absolvovala i své druhé olympijské hry, kde se musela prokousat třemi menšími zklamáními. V masáku skončila osmá, ve vytrvalostním závodu šestá a ženská štafeta obsadila čtvrtou pozici. Následně ale přišel jeden z největších úspěchů její kariéry a to stříbrná medaile z mixu. Vítková již tradičně rozjížděla smíšenou štafetu, a rozjela ji výborně. Ztratila jen šest vteřin na Toru Bergerovou.

 

 

 

Veronika se mezi biatlonovou špičkou pevně usadila v sezoně 2014/2015. Östersund přinesl do českého tábora velkou radost. Vítková dokázala konkurovat nejlepším, a dokonce v úvodním závodu sezony skončila druhá. Kromě toho obsadila ještě 5. místo ve vytrvalostním závodu a sedmé ve stíhačce. Další dvě kola SP jí ale radost nepřinesly. Upřímně je třeba říct, že Veronice opět odešla střelba. Ostřílenou biatlonistku to ale nepoložilo, přišlo zdravé naštvání se, a něco, na co čekala celý život. Během sprintu v Oberhofu sice udělala dvě chyby na střelnici, stejně jako Soukalová, ale na trati dokázala všem soupeřkám nadělit důležité vteřiny. Vítková poprvé vyskočila na nejvyšší stupínek v některém z individuálních závodů. „Je to paráda, je to paráda. Nemohu vůbec mluvit. Běželo se mi úplně fantasticky. Je to pecka,“ řekla Veronika Vítková pro portál sportovnilisty.cz. Fantasticky jí to běželo i v masáku, kde nestačila jen na Domračevovou. Úspěšný týden v Německu ukončila ve štafetě, kdy jako finišmanka přivedla český tým na prvním místě. Verča neusnula ani v Ruhpoldingu, kde životní formu potvrdila třetím místem v masáku. Další vítězství přišlo ve štafetě. Pódium se jí podařilo vybojovat i v Novém Městě (třetí místo) a v Oslu (druhé). Daleko od něj nebyla ani v Chanty-Mansijsku, kde ve sprintu obsadila čtvrté a ve stíhacím závodu páté místo. V celkovém pořadí SP skončila čtvrtá, přičemž získala malý křišťálový glóbus za štafetu. Krásnou tečku za nejlepší sezonou v kariéře dala Vítková na MS v Kontiolahti. Jako členka mixu získala své jediné zlato z vrcholné akce.  „Má to vzestupnou tendenci. Začali jsme s bronzem v Novém Městě na Moravě, na olympiádě jsme vybojovali stříbro, a teď máme zlato. Je to skvělé,“ řekla česká biatlonistka pro deník iDnes.

 

 

 

 

Muselo to být těžké, zopakovat rok snů. Z Veroniky Vítkové se stala skutečná hvězda světového biatlonu, a s tím přicházel i velký tlak. Ještě v Östersundu se s ním dokázala solidně vypořádat, však až dvakrát se dostala do Top 10, ale v Hochfilzenu všechno nešlo podle představ. Návrat mezi nejlepší se Verči podařil v Pokljuce, kde jí dvakrát ušlo pódium jen o vteřiny. Ale i dvě čtvrtá místa potěšila české fanoušky. Ani v Ruhpoldingu to nebylo špatné. Tentokrát se v Top 10 objevila třikrát. Celkově sezonu 2015/2016 hodnotí pozitivně. Ačkoli přišel propad v celkovém pořadí SP, Veronika se zlepšila ve střelbě. Možná trpkým byl pro ni světový šampionát, a to ani ne z pohledu výkonnosti jak výsledků. Ve věku 27 let sahala Vítková na šest medailí, ale nakonec z Norska odcházela bez ní. Formu měla parádní, však ve všech závodech skončila v nejlepší desítce, v jednom případě jí utekla medaile na střelnici, a to ve vytrvalostním závodu, kdy Verča obsadila čtvrté místo. Mrzel ji výkon ze smíšené štafety, kde se jí příliš střelecky nedařilo. „Chtěla jsem zastřílet maximálně s jednou chybou na každé položce, ale pět chyb je moc. Podmínky byly ideální, bohužel mi to nevyšlo. Nedařilo se mi ani běžecky. Až příliš jsem chtěla ztrátu dotahovat a ztrácela jsem síly, tuhly mi nohy,“ řekla smutná Vítková pro deník Lidovky. Český mix nakonec skončil šestý. 

 

 

 

Sezona 2016/2017 znamenal v kariéře Veroniky Vítkové menší úpadek. Zpočátku to tak vůbec nevypadalo, jelikož v Östersundu skočila do Top 10. Ve vytrvalostním závodu obsadila deváté místo. Pokljuka a Nové Město, kde se konala další dvě kola Světového poháru, však viděly jinou Veroniku než v předchozích dvou letech. Neměla špatné výsledky, však například doma dokázala pokaždé skončit mezi nejlepšími dvaceti, ale pódiová umístění byly velmi daleko. Poté přišla absence v Oberhofu, která jako by rozdělila sezonu na dvě části. Ta druhá nebyla vůbec přesvědčivá, přesto v ní byly menší záblesky. Nejlepším příkladem je SP v Aterselvě, kde Vítková dokázala skončit na 14. místě, ale naneštěstí v dalším závodu obsadila 61. pozici. V Jižní Koreji dokonce nedokázala ani bodovat. Vrcholem nepovedené části sezony bylo MS v Hochfilzenu. Pro Verču to byl vůbec nejhorší světový šampionát v kariéře. 68. místo ze sprintu a 50. místo ve vytrvalostním závodu nebylo něco, s čím mohla být už zkušená Češka spokojena. Důvěru trenérů měla však i nadále. Veronika se za to odvděčila v Norsku, kde konečně dokázala bojovat o pódium. To se jí ani v jednom ze tří případů nepodařilo získat, ale čtvrté místo z masáku bylo jejím nejlepším vystoupením v sezoně. „Po dlouhé době jsem se na trati cítila opět silná. Mohla jsem držet tempo během celého závodu a v posledním kole jsem se ještě snažila zaútočit na třetí místo. Ale v závěrečném stoupání jsem pochopila, že to už nestihnu. Dva kilometry byly málo. Každopádně mám z toho radost,“ okomentovala Vítková své počínání v závodu s hromadným startem pro portál biatlon.cz. 

 

Jméno Veronika Vítková je mezi biatlonovými fanoušky pojmem. Ve Světovém poháru se pravidelně pohybuje už několik let a úspěchy, kterých v něm dosáhla, by jí mohla závidět každá závodnice. Před sebou má olympijskou sezonu a jejím největším cílem bude vrátit se na místa, kam patří. Vítková je elitní biatlonistka, a určitě patří do Top 10. V poslední sezoně z ní vypadla, v celkovém pořadí skončila až 25. Teď bude chtít ukázat, že je zpět. Čeští trenéři jí určitě dají šanci na olympiádě, kde by měla být lídryní ženského týmu spolu s Gabrielou Koukalovou. Možná právě v Pchjongčchangu se Verča dočká i individuální medaile z vrcholné akce. Ale až během roku se ukáže, zda na to reálně bude mít, anebo to je jen zbožné přání fanoušků.