Martin Fourcade: Biatlonista, jenž dokázal zlomit odpor některých rekordů Björndalena

 

 

 

Francouzský závodník se pohybuje na absolutním vrcholu dlouhou dobu. V mužské části neohroženě kraluje od sezony 2011/2012, kdy získal svůj premiérový krystalový globus, a na královském trůně se udržel nepřetržitě šest let, což se předtím nikomu nepodvedlo. I Ole  Einar Björndalen má na svém kontě šest výher v celkovém hodnocení SP, ale triumfy sbíral během dvanácti ročníků. Martin Fourcade je tak výjimečným zjevem, který si podmanil bezkonkurenčním způsobem druhou dekádu třetího tisíciletí.

 

Podařilo se mu vybojovat dvě zlaté medaile na olympijských hrách, na světovém šampionátu slyšel vítěznou Marseillaisu v individuálních disciplínách desetkrát, ale stále ho burcuje neutuchající motivace být nejlepší. Proto mohl v sezóně 2016/2017 ukořistit až čtrnáct triumfů, čímž vyrovnal absolutní biatlonový rekord, který vytvořila v ročníku 2000/2001 Magdaléna Forsbergová. Fourcade i v tomto případě překonal Bjørndalena, norská legenda dosáhla v jednom ročníku dvanáct výher.

 

Klíčovým momentem v jeho kariéře bylo, že ani po dosažení největších úspěchů nepřestával na sobě pracovat a zachoval si vášeň být nejlepším. "Mým velkým cílem je být dnes lepší sportovec, jakým jsem byl včera. Velmi jsem se soustředil na to, abych získal zlatou medaili v olympiádě nebo světovém šampionátu. Když jsem dosáhl všechno, o čem jsem snil, musel jsem si stanovit nové cíle a změnit myšlení, abych se mohl nadále rozvíjet a mít radost ze sportu. Nyní se maximálně soustředím na svůj výkon, na střelnici a lyžích chci předvádět to nejlepší, co dokážu. Tento záměr není nutně vázán na výsledky, ale stále mě velmi baví dolovat ze sebe maximum. "

                      

 

Martin Fourcade (© Petr Slavík, Český biatlon)

 

 

 

Martin Fourcade se narodil 14. září v roce 1988 v malém městečku Céret, které se nachází na francouzsko-španělských hranicích v těsné blízkosti Pyrenejí. Byl pohybově nadaným dítětem a společně s bratrem Simonem vyzkoušeli několik sportů. Biatlonu se začal systematicky věnovat jako třináctiletý, příkladem mu byl jeho bratr, jenž jako junior dosahoval pěkné úspěchy v tomto sportu. Martin Fourcade vzpomíná, že si nevybral biatlon jen kvůli Simonovi, ale jeho rady a příklad, které mu dal jako starší sourozenec, měly velký vliv na jeho kariéru, neboť mu ukázal cestu, jak se rozvíjet.

 

V mládežnickém věku nebyl Martin takový pracovitý jako jeho bratr, biatlon bral nejprve jako kratochvíli. Vše se změnilo v tom momentě, kdy si ho vzal pod patronát bývalý francouzský reprezentant Thierry Dusserre, který získal bronzovou medaili ve štafetě na olympiádě v Lillehammeru. Duserre zlepšil jeho pracovní morálku, která postupně vedla k velkým úspěchem. V juniorském věku se mu nechtělo vždy potřebné trénovat, ale byl cílevědomý a od začátku přesně věděl, co chce získat. Fourcade říká, že touhu dosáhnout velké věci má v sobě zakořeněnou a od malička chtěl být nejlepším lyžařem na světě.

 

Vystudoval střední vojenskou školu v Chamonix se zaměřením na sport, a i když v juniorském věku nedosáhl výrazných úspěchů (v ročníku 2007 získal bronzovou medaili ve štafetě na MS juniorů), v roce 2008 se stal členem francouzského lyžařského armádního týmu, který zastřešuje nejlepší sportovce země. Spojení armády a vrcholového sportu ve Francii funguje, Martin Fourcade byl v roce 2017 uveden do hodnosti poručíka.

           

 

 

 

 

Premiéru ve světovém poháru si odbyl v sezóně 2007/2008 jako dvacetiletý v legendárním Holmenkollenu, když ve sprintu obsadil 61. příčku. V následujícím ročníku dostával mnohem víc příležitostí a za důvěru se odměnil osmým místem ve stíhačce na MS v Pchjongčchangu. V této sezóně se stal pravidelným účastníkem na závodech SP a také platným členem francouzské mužské štafety, jejíž pomohl ke čtvrtému místu na světovém šampionátu. Ale na ten výrazný přelomový výsledek dosáhl až na olympiádě ve Vancouveru.

 

Martin Fourcade měl jen 21 let, když vybojoval stříbrnou medaili v masovém startu na olympijských hrách v sezóně 2010, jeho pobyt na stupních vítězů se dal označit za francouzskou biatlonovou senzaci. Fourcade se předvedl v těchto závodech perfektním během, na střelnici udělal tři chyby, ale i tak se dostal na pódium ve společnosti Usťugova a Pavla Hurajta, kteří byli na střelnici neomylní.

 

Po tomto velkém úspěchu nabrala jeho kariéra rychlý spád a v závěrečných kolech SP v sezóně 2009/2010 získal ještě tři vítězství, malý glóbus v hodnocení stíhacích závodů a v celkovém pořadí SP obsadil páté místo. Proto bylo zajímavé, že dokud se vezl na této pozitivní vlně, jeho vztah s bratrem se zhoršil, neboť byl to právě Simon, který měl bojovat ve Vancouveru o medaili, a nakonec ji získal jeho mladší sourozenec. Pro Simona bylo těžké přijmout, že z Martina se stával lepší biatlonista.

 

V ročníku 2010/2011 pokračoval jeho výkonnostní progres. V konečném hodnocení světového poháru už obsadil třetí příčku a během sezóny vybojoval tři triumfy. Tím nejcennějším úspěchem byla zlatá medaile ze světového šampionátu v Chanty-Mansijsku, kde se prosadil ve stíhačce, a dařilo se mu i v předešlém sprintu, kde bral stříbrnou medaili. Martin Fourcade se tak stal teprve třetím francouzským biatlonistou, který získal nejcennější kov na mistrovství světa, před ním to dokázali jen Patrice Bailly-Salins a Raphaël Poirée. A byl to právě Poirée (čtyřikrát krystalový glóbus, osm zlatých medailí na MS), se kterým byl spojován, když naplno rozjel svou úspěšnou kariéru. Martin Fourcade je hrdý na to, že navazuje na jeho úspěchy, ale nemá rád žádné srovnávání, protože "pokud chcete být šampionem, neměli byste kopírovat jiných. Musíte si najít svou vlastní cestu. Nikdy jsem nesnil, že budu jako Poirée nebo Björndalen, ale chtěl jsem být nejlepší a stát se světovým šampiónem. "

 

 

 

 

 

Po těchto dvou slibných sezónách dokázal naplno rozbalit svůj talent a od ročníku 2011/2012 naběhl na vítěznou sérii, která se natáhla na šest let. V tomto období nenašel ani jednou přemožitele v klasifikaci světového poháru, přičemž až třikrát dokázal k velkému křišťálového globu přidat i prvenství ve všech čtyřech individuálních disciplínách. Fourcadova dominance byla na takové úrovni, že v každé zmíněné sezóně vybojoval minimálně sedm triumfů.

 

Během tohoto období byly jeho hlavními soupeři Emil Hegle Svendsen, jehož třikrát odsunul na druhou příčku, Anton Šipulin a dotahovat se začal talentovaný Johannes Thingnes Bö. Ani jeden z těchto kvalitních biatlonistů však nedokázal najít účinnou zbraň na Fourcadův perfektní běh a přesnou střelbu, která ho vždy podržela v rozhodujících okamžicích závodů.

 

Francouzský biatlonista je mistrem ve zvládání těchto situaci, protože tvrdě trénuje, aby byl v klíčových momentech skvělý. "Všechny oběti přináším právě proto, abych se cítil pohodlně v rozhodujících okamžicích. Tyto situace mě přitahují a nemohu se rozklepat, když se dostanu na rozhodující střelbu. Ano, moje odolnost je v jistém smyslu vrozená, ale také tvrdě trénuji, protože přikládám velkou důležitost tomu, abych byl v takovém momentě silný. Každodenní trénink je nejlepší způsob, jak být správně připraven na nejdůležitější závody a postavit se proti konkurenci s vědomím, že jsem se v této pozici ocitl už stokrát předtím. "Proto na jeho kontě svítilo až 75 výher v individuálních disciplínách na konci sezóny 2016/2017 .

  

Mezi ty nejcennější patří dvě zlaté medaile z olympijských her v Soči. V ruském středisku po počátečním zklamání ve sprintu ovládl stíhací závod a na trati dominoval i v individuálním závodu, ačkoli netrefil jeden výstřel. A když přidal stříbrnou medaili v masovém startu, stejně jako před čtyřmi lety, stal se historicky nejúspěšnějším francouzským sportovcem na zimních olympijských hrách.

 

Martin Fourcade se dokáže patřičně připravit i na světový šampionát, kde získal 25 cenných kovů, z toho se desetkrát prosadil v individuálních disciplínách. Mimořádně se mu dařilo zejména v Ruhpoldingu (2012) a Holmenkollenu (2015), kde vybojoval tři zlaté medaile, a na norské půdě přidal i triumf ve smíšené štafetě. Od roku 2011 vybojoval na každých mistrovství světa minimálně tři zlaté medaile.

 

 

 

 

 

Olympijské hry ve Vancouveru ukázaly jeho nesporný talent, první triumfy ve světovém poháru ho posunuly do biatlonové elity, ale několikaletá dominance v klasifikaci SP či na úrovni MS ho definitivně zařadila do nejvyšší biatlonové society, kde mu dělá společnost snad jen Ole Einar Björndalen. Martin Fourcade udělal správné rozhodnutí, když se zaměřil na biatlon, protože klidně se mohl věnovat pouze klasickému lyžování nebo profesionální cyklistice, vždyť v sousedství Pyrenejí ho mohly zlákat kolo a majestátní průsmyky.

  

Ale volba padla na biatlon, který v sobě skrývá tu správnou jiskru a vyžaduje doslova alchymii k dosažení správné výkonnosti. "Biatlon kombinuje dvě rozdílné disciplíny a to je na něm vzrušující. Nemůžete se soustředit pouze na střelbu, nebo běh na lyžích. Je to harmonie obou složek. Často se ptám, jak to mám dělat, aby byla moje střelba přesná po takovém vyčerpávajícím výkonu na lyžích. Přestože tréninkové metody a materiální vybavení se neustále zlepšuje, v tom osudovém okamžiku na střelnici se může stát cokoli. V extrémních podmínkách na trati, ve stavu totální vyčerpanosti, se mohou rozdrtit všechna natrénována schémata, na kterých jste pracovali celý rok. "A v takovém vypjatém a dramatickém soutěžním prostředí se mohou prosadit pouze výjimeční sportovci. Jak Martin Fourcade.