Vstup do olympijské sezóny se českým biatlonistkám a biatlonistům příliš nevydařil. Během prvních tří kol Světového poháru se naši závodníci pouze dvakrát dokázali probojovat do nejlepší desítky, a většina z nich marně dobývala Top 20. Za nevýraznými výsledky je třeba hledat slabší běžeckou formu a nepříliš dobrou střeleckou mušku.
Největší radost v prvním trimestru nám udělala Veronika Vítková. Zkušená česká biatlonistka jako jediná pravidelně zasahovala do bojů o Top 10, v jednom případě se do ní dokonce probojovala. Zdá se, že pouze Veronika se dokázala na úvod psychicky připravit. Běžecky byla na tom výborně, ve většině závodů se mohla opřít o svou běžeckou formu. Vysokou úspěšnost si držela také v střelbě. Oproti minulému roku tak v jejím případě nenastal žádný výraznější pokles. Vítková vstoupila do nové sezóny správnou nohou. Švédský areál jí přivál krásné 12. místo ve vytrvalostním závodu, a fantastickou osmou příčku vybojovala ve sprintu. Druhé kolo v Hochfilzenu také znamenal pěkný bodový zisk. Nejlepším umístěním v Rakousku byla 11. pozice ve stíhačce. Ve Francii to už ale ani v jejím případě nebyla žádná sláva. Verča se jen těžko vypořádála s těžkými podmínkami, které v Annecy panovaly. No i zde si pozici české ženské jednotky udržela. Ostřílená Češka byla také platnou členkou štafetových týmů. Startovala nejen v klasické ženské, kde jako finišmanka dovedla náš tým na pěkné šesté místo, ale i v míchané.
| Veronika Vítková (© Český biatlon / Petr Slavík) |
Zcela opačné pocity máme z Evy Puskarčíkové. Rodačka z Jilemnic podávala v prvním trimestru výkony jako na houpačce. Jednou byla nahoře, a v zápětí se ocitla dolů. V jejím případě rozhodovala především střelecká část, kde přišlo mírné zhoršení oproti minulé sezóně. Evik se během prvních tří kol SP často střelecky trápila. Příčinu kolísavých výkonů na střelnici možná třeba hledat v její rychlosti. Puskarčíková patří k závodnicím, které na střelnici tráví nejkratší dobu. Běžecky nepatří k nejlepším, ale na druhou stranu dokud její jdou lyže, za nejlepšími neztrácí hodně vteřin. Eva začala novou sezónu fantasticky. Do Östersundu přišla s velkýma očima, a odcházela odtamtud spokojená. V individuálu obsadila sedmé místo, které bylo v prvním trimestru nejlepším českým výsledkem v individuálních závodech. Další její vystoupení ve Švédsku a Rakousku byla spíše zklamáním. Na lepší vlnu se dostala v Annecy, kde bodovala ve všech třech vystoupeních. Pěkný výkon podala i v ženské štafetě, kterou rozjela víc než výborně.
Největší progres v prvním trimestru udělala Jessica Jislová. Stále talentovaná biatlonistka loni skákala mezi kontinentálním a světovým pohárem. Tento ročník si vybojovala stálé místo v A-týmu a vypadá to tak, že krok trenérů jí dodal psychickou jistotu. Cítit ji hlavně během střelby, kde se Jessica neskutečně zlepšila. Ano, stále dokáže na střelnici vyhořet, což ukázala například ve stíhačce v Annecy, kde ji čtyři chyby skoro připravily o body, ale ve většině případů je její střelecká část ozdobou výkonů. Kde Jislová trošku ztrácí, je běh. Zde oproti minulé sezoně nepřišlo skoro žádné zlepšení. Členka SKP Kornspitz Jablonec zahájila olympijský rok slabšími výsledky. Třeba v Östersundu v jednom případě okupovala příčky v desáté desítce. U Jessicy můžeme sledovat její neustálé zlepšování se. Třeba ve Francii míchala karty v elitní společnosti. Dosáhla dokonce na své kariérní maximum, kterým se stalo 24. místo ve sprintu. Pokud bychom někoho za první tři kola SP měli pochválit, je to určitě 23letá Češka. Jedinou vráskou na pěkných výkonech je ta ze šafetového závodu, kde nám to právě Jessica pokazila. Zradila ji totiž její nejsilnější stránka, střelba. Jislová musela absolvovat trestné kolo.
| Jessica Jislová (© Český biatlon / Petr Slavík) |
Kometou v českém týmu je Markéta Davidová, a to doslova. Ta začala olympijskou sezónu v IBU Cupu, kde se jí povedlo získat pár solidních umístění. Silnou stránkou mladé Markéty byl během prvního trimestru její běh, díky kterému už i letos okusila, jaké je to bodovat ve Světovém poháru. Mezi Češkami byla vůbec nejlepší běžkyně. Kde však zaostávala, byla střelecká forma. Davidová neustále opakuje, že puška není její nejlepší kamarádkou, což jsme mohli sledovat zejména během jejího posledního vystoupení ve Francii. V stíhacím závodu jí totiž zůstalo viset deset terčíků, což byla přesná polovina. Ve věku 20 let se podobný výbuch na střelnici dá pochopit. Pro Davidovou je důležitý fakt, že sbírá cenné zkušenosti do budoucna. Každý lepší výsledek, jakého dosáhla, například ve sprintu v Annecy, je jen bonusem. V němž mladá Češka obsadila pěknou 35. pozici. Markétě se výborně dařilo také ve štafetě, kde to byla právě ona, jež napravila zaváhání Jislové. Davidová vrátila naše ženy zpět do boje o přední pozice. Vyšla jí nejen běžecká, ale i střelecká část.
Lucie Charvátová je snad jedinou naší biatlonistkou, od které jsme očekávali víc, než nakonec ukázala. Její první trimestr poznamenala hrůzostrašná střelecká forma, která je snad ještě horší než byla loni. Tlak, který je způsoben v této sezoně, je enormní a zdá se, že Lucie si ho až moc připouští k tělu. Cítit to také v běžecké části, kde přišlo oproti minulému roku mírně zhoršení. Charvátová zatím nechyběla na žádném podniku SP v této sezoně, kde jejím nejlepším umístěním bylo 69. místo z rychlostních závodů v Hochfilzenu. Pohybuje se tak na velmi tenké hraně, o čemž svědčí fakt, že se Lucie neobjevila ani v klasické, ani v míchané štafetě. V jejím případě by možná nebylo špatné přeřadit ji do kontinentálního poháru, kde by mohla nabrat potřebnou pohodu a formu. Neboť za Luciinými mizernými výsledky nemůžeme hledat nic jiného než hlavu.
| Lucie Charvátová (© Český biatlon / Petr Slavík) |
Pár závodů ve SP absolvovali i Lea Johanidesová a Veronika Zvařičová. První jmenovaná se objevila ve švédském Östersundu, kde však ani v jednom případě nedokázala skočit na bodované pozice. Což ale třeba pochválit je její střelecká bilance. Johanidesová je naše jediná závodnice, která v prvním trimestru na střelnici ani jednou nezaváhala. Má totiž 100procentní střeleckou úspěšnost. Za to Veronika Zvařičová už pár chyb na střelnici udělala, ale nebylo jich mnoho. Verča po výborném čtvrtém místě v IBU Cupu opět okusila, jak chutná atmosféra ve SP. Objevila se na podnicích v Hochfilzenu a Annecy, ale podobně jako u její mladší kolegyni, i Zvařičová na první body stále čeká. Dočká se jich, pokud zlepší běh, protože právě na trati ztrácí jakékoliv šance. Celkově však můžeme hodnotit její vystoupení v olympijské sezoně za povedené.
Slabší start prožili i muži, nejlepším z nich byl Krčmář
Už před začátkem sezóny se objevovaly mírně obavy ohledně formy Ondřeje Moravce. Ten léto premarodil a s přípravou začal jako poslední. Jeho první trimestr tak ovlivnil právě tento letní výpadek, zejména jeho běh. Bylo menším překvapením, že se Ondra dostal na start už v Östersundu. Sám se však rozhodl připravit na Olympiádu tímto způsobem. Pokud bychom hodnotili jeho vystoupení po kolech, tak první bylo běžecky mizerné, ale střelecky solidní. Druhé kolo bylo z pohledu běhu opět spíše slabší, ale bylo cítit mírné zlepšení. Což začínalo pokulhávat byla střelba, ale stále to bylo dobré. Do Annecy tak 33letý Čech cestoval v dobré náladě a s ambicí pokračovat v progresu. Na Francii však nebude vzpomínat nejlépe. Běžecká forma sice byla fajn, v porovnání s Hochfilzenem už byl na trati konkurence schopný, ale přišly velké výkyvy ve střelecké části. Ty ho stály drahocenné vteřinz a v konečném hodnocení i pěkné umístění v Top 30. Ondřej během léta piloval hlavně střelbu, která ho držela ve Švédsku a díky které tam vybojoval 22. místo ve stíhacím závodu. Proto podobné omyly jsou jen těžko odpustitelné.
| Ondřej Moravec (© Český biatlon / Petr Slavík) |
Nejlepším z našich v prvním trimestru byl Michal Krčmář, který se snažil držet českou vlajku co nejvýše. Upřímně je třeba dodat, že ani v jeho podání jsme nesledovali nějaké famózní výkony, ale v porovnání s ostatními si udržel alespoň jakou takovou vyrovnanost. Michal se během prvních tří kol mohl spolehnout na svůj běh. Skoro v každém závodě patřil mezi 20 nejrychlejších biatlonistů. V jeho případě proto můžeme konstatovat, že vidět ovoce letní přípravy, v níž se mimo jiné Krčmář věnoval hlavně této části. Bohužel, jak už to v životě bývá, každý člověk má svou slabinu. Tou Michalovou je střelba, ale ne z pohledu nepřesností, ale času, jelikož na střelnici tráví dlouhé chvíle. Michal v průměru stráví více než 35 vteřin na jedné položce, což je o deset vteřin víc než elitní závodníci. Právě zde ztrácí Krčmář jakékoliv šance na úspěch. Když k tomu přidá nějakou chybu, jako naposledy v Annecy, tak může zapomenout i na umístění v Top 20. Jeho nejlepším výsledkem v prvním trimestru tak bylo 22. místo z francouzské půdy.
Michal Šlesingr je dalším našim závodníkem, od kterého čekáme lepší výsledky. Zkušený matador vletěl do sezóny jako hurikán a jeho vystoupení v Östersundu byla víc než báječná. Nebýt střeleckých omylů, mohl atakovat příčky v nejlepší desítce, jenže na kdyby se v biatlonu nehraje. Ty chyby tam byly a bylo jich víc než dost. Ve stejném duchu pokračoval i v Hochfilzenu a nakonec i v Annecy, kde si však v tréninku poranil koleno, a nemohl tak podávat 100% běžecké výkony. Odrazilo se to ve výsledkových tabulkách. Šlesingr si tak prošel menší tragédií, protože ve Francii se konečně dostavila střelecká pohoda. Dokonce sprint absolvoval bez zaváhání, což se mu v kariéře povedlo párkrát, ale tentokrát ho popravila běžecká část. Michal pravděpodobně časuje formu na Olympiádu a proto se asi nebude bezhlavě hnát za výbornými výsledky ve Světovém poháru. Tak či onak čekáme od něj určitě více než vrávorání na hraně bodů. Třeba doufat, že v další části sezóny se dokáže vrátit do běžecké formy, která zdobila první dvě kapitoly jeho prvního trimestru, a zároveň umí navázat na střeleckou formu z Annecy.
| Michal Šlesingr (© Český biatlon / Petr Slavík) |
Během prvního trimestru zasáhli do akce ještě další tři čeští biatlonisté. Konkrétně Tomáš Krupčík, Adam Václavík a Jaroslav Soukup. První jmenovaný nechyběl na startu ve Švédsku, Rakousku a ani Francii. Jeho bodový zápis ze stíhačky v Östersundu byl spíše milým překvapením než očekávaným výsledkem. Krupčík se dosud mohl spolehnout na střelbu, která je tradičně jeho silnou stránkou. Oproti minulému roku se v ní vůbec nezhoršil a stále patří mezi střeleckou špičku. Alespoň co se týká našich mužů. Tomáš by ale měl něco udělat se svým během. Vždyť v každém závodě patří k tomu nejhoršímu, což momentálně nabízí Světový pohár. Celkově na trati nabírá ztrátu, kterou nedokáže odčinit často ani bezchybným střeleckým zápisem. Druhý jmenovaný se do A-týmu dostal až v Hochfilzenu a na body se v tomto roce ještě neprobojoval. Václavík patří k největším talentům českého biatlonu, proto je pochopitelné, že dostává prostor ve "světáku" už v takovém mladém věku. Nabírá potřebné zkušenosti do budoucna. Možná i jeho věk se podepisuje pod kolísavé výkony, které zatím předvádí. Adam si ještě nedokáže rozvrhnout síly na celý závod, což ukázal během prvního trimestru několikrát. I na střelnici mu to kolísá. Dokáže někdy mile překvapit, hned v zápětí však trefí jeden z pěti terčů a je vymalováno. I proto musíme konstatovat, že jeho vystoupení zatím nepřinesla velký optimismus mezi naše fanoušky. Jeho nejlepším umístěním v první třetině sezóny bylo 47. místo ze stíhacího závodu v Hochfilzenu. Těžko se dají zhodnotit dosavadní výkony Jaroslava Soukupa v SP. Mezi biatlonovou smetánkou se objevil pouze v Östersundu, kde startoval do vytrvalostního a rychlostního závodu. Žádná sláva to nebyla ani v běžecké, ani ve střelecké části.
Čeští muži výsledkově zaostávají za svými ženskými kolegyněmi. V dalším průběhu sezóny proto od nich očekáváme výrazné zlepšení. To se určitě dostaví v případě Ondřeje Moravce, u něhož je otázkou času, kdy opět začne bojovat o Top 10. Zlepšit se však musí i Michal Krčmář či Michal Šlesingr. Do Oberhofu proto pojedou pod větším tlakem, neboť český fanoušek už déle čekat nechce, a nebude.
