Johannes Thingnes Bö: Vyrůstal ve stínu svého bratra, aby ho nakonec překonal

 

 

 

Pokud chce být sportovec úspěšný, musí se poprat s tlakem, jenž na něj vytvářejí především média a fanoušci. Ti norští jsou velmi nároční, pokud se bavíme o biatlonu, jelikož se jedná o norský národní sport. Stačí se podívat na slavný Holmenkollen, který se nachází "skoro" v samém centru Osla. Nejen během Mistrovství světa, ale i během "obyčejného" Světového poháru bývá plný vášnivých fanoušků, kteří biatlon prožívají jako nikdo jiný na světě.

 

Je velkým překvapením, na jaké úspěchy už Johannes Thingnes Bö dosáhl. 24letý Nor je stále ještě poměrně mladým biatlonistou, který má celou budoucnost před sebou, ale přesto se dokázal poprat s velkým tlakem, který byl a stále je vyvíjen na jeho osobu. Pomohla mu k tomu i zdravá rivalita se svým starším bratrem, který měl být nástupcem Ole Einara Björndalena. Tarjei vletěl do světa biatlonu neskutečně. Už jako 18letý dokázal zvítězit ve "Světáku" a od té doby pravidelně patřil mezi největší jména v tomto sportu. Mladší Johannes byl proto skoro od samého počátku pod velkým tlakem, protože většina fanoušků očekávala, že bude minimálně stejně tak dobrý jako Tarjei.

 

JT Bö věděl, že pokud má jednou patřit mezi elitu, musí se učit od starších. Právě to samotný biatlonista považuje za klíčové při dosahování jeho pozdějších úspěchů. "Tarjei byl velkou hvězdou a bylo pro mě více než užitečné sledovat nejen jeho výkony na trati, ale i mimo ni. Učil jsem se od něj přistupovat k tréninku, jak se vypořádat nejenom s mediálním tlakem, a hlavně jak si užít tento nádherný sport. Stále jsem poslouchal, že jsem jen jeho mladším bratrem. Byli lidé, kteří mi vůbec nevěřili, byli však lidé, kteří na mě vytvářeli velký tlak. Chtěl jsem všem dokázat, že to není jen o bratrovi. Byla to snad ještě větší výzva. Postupem času se z něj stal můj největší rival, ale zároveň i můj nejlepší kamarád."

 

 

Johannes Thingnes Bö (© Petr Slavík, Český biatlon)

 

 

 

Johannes Thingnes Bö pochází ze zemědělské rodiny. Jeho rodiče Klement a Aslaug Hilde jsou farmáři v rodné vesničce Markala, která se nachází v západní části Norska známé jako Stryn. JT Bö se narodil 16. května 1993 a sport mu učaroval už v ranních letech. Jako mnoho dalších biatlonistů i on nejdříve zkoušel jiné sporty. Jelikož je Stryn vysokohorskou oblastí, Johannes neměl daleko ani ke sjezdovému lyžování. Rozhodl se však pro běh na lyžích, ale postupem času začínal chápat, že biatlon je alespoň pro něj atraktivnější volbou. Mladší Bö k biatlonu prošel jako 13letý. Právě v té době Tarjei dělal první kroky mezi biatlonovou elitou.

 

Juniorská kariéra napovídala, že udělal dobře, když zanechal klasické lyžování. Už první větší závody, které jako junior absolvoval, ukázaly jeho velký potenciál. I v biatlonu platí, že talent vám křišťálové glóby nevyhraje. Za všemi úspěchy třeba hledat poctivou dřinu. To si uvědomil trenér Siegfried Mazet, který se ho ujal ve věku 16 let. Mazet se stal pro JT Böa druhým otcem a trénink, který pro něj naordinoval, přinesl velké triumfy téměř okamžitě. Vždyť v roce 2013 vyhrál tři zlaté medaile, o rok později další dvě. Celkově si v juniorském období připsal na konto pět titulů mistra světa, a jeden evropský.

 

Cesta pod vrchol byla pro JT Böa dlouhá. Trvala přesně šest let plných bolestí a velkého odpírání. Siegfried Mazet nikdy své svěřence nešetřil, ale možná proto patří mezi nejlepší norské trenéry v současnosti. Uvědomuje si to i Johannes, který ví, že bez jeho pomoci by cesta mezi elitu byla ještě delší. "Nemůžu na něj říct křivé slovo. Jeho výsledky hovoří za vše. Na trénincích dokáže být tvrdý, ale s milým přístupem to daleko nedotáhnete. Jsem rád, že se mě před lety ujal. Pomohl mi pochopit, co je v tomto sportu nejdůležitější. Pomáhal mi také po psychické stránce. Byl a stále je více než klíčovou postavou v mém životě. "

 

 

Johannes Thingnes Bö se Svendsenem na střelnici (© Petr Slavík, Český biatlon)

 

 

 

První nekompletní sezóna mezi dospělými přinesla slibné výsledky, ale až ta další byla v kariéře JT Böa průlomovou. Až od ročníku 2013/14 začal pravidelně nastupovat mezi biatlonovou smetánkou, a dostal tak šanci bojovat nejen o body, co bez větších problémů zvládal už loni, ale i o místa na stupni vítězů. Johannes byl stále neznámým jménem, ​​nikdo přesně nevěděl, co od něj očekávat. Králem biatlonu byl Martin Fourcade, jenž v mnoha případech těžko hledal konkurenta. Pokud s někým soupeřil, převážně to byli Emil Hegle Svendsen, Anton Šipulin a poměrně často v popředí míchal karty i nestárnoucí Ole Einar Björndalen.

 

Druhé kolo SP ve Francii však všechno změnilo. Do Annecy přijel JT Bö ve velmi dobré náladě, ale to, což tam dokázal, nikdo nečekal. Po neuvěřitelném střeleckém a běžeckém výkonu ve sprintu mladý Nor zaznamenal premiérové ​​vítězství ve Světovém poháru. Fourcade na něj ztratil 37 vteřin, což byl masivní rozdíl. Na další triumf Bö nečekal dlouho, přišel hned ve stíhacím závodu, kde z 20 terčů netrefil pouze jeden. Odrovnal tak nejen Fourcada, který chtěl mladého závodníka vyškolit, ale udělal tři chyby a propadl se až do druhé desítky, ale i všechny ostatní slavnější soupeře.

 

Právě v Annecy se vše zlomilo. Od tohoto momentu už celý biatlonový svět věděl, kdo je Johannes Thingnes Bö. Nor udělal první výrazný zářez a užíval si to. "Bylo to neskutečné. Nevěřil jsem tomu. První vítězství si asi každý zapamatuje, ale já si určitě dlouho budu pamatovat i to druhé. V juniorských letech jsem zažil podobné úspěchy, ale mezi muži je to úplně něco jiného. Ve Francii jsem nenašel přemožitele, pomohlo mi to. Hlavně v té sezóně. Víte, když se vám podaří porazit nejlepší závodníky, dodá vám to jistý kus sebevědomí. Pro mě to byl odrazový můstek do dalších kol. Už jsem nebyl tím méně známým, konečně se mi podařilo to, co bratrovi. Po prvním vítězství přišel určitý tlak, ale přišlo i určité uspokojení. Zbytek sezóny jsem si užíval. "

 

Johannes Thingnes Bö do konce sezony získal ještě další tři vavříny, všechny v Kontiolahti. Byla to dobrá zkouška před světovým šampionátem, který se o rok později konal právě na finské půdě. Na něm totiž JT Bö vyhrál premiérové ​​zlato z vrcholné akce mezi dospělými. Momentálně má již 24letý Nor na kontě 18 vítězství v SP a tři zlaté medaile z MS. Je třeba dodat, že nejúspěšnější sezónou, co se počtu výher týká, byla právě 2013/14. Zajímavé je, že v té probíhající se mu povedlo stejný zápis vyrovnat už po prvních třech kolech SP.

 

 

Johannes Thingnes Bö (© Petr Slavík, Český biatlon)

 

 

 

Olympijské hry jsou snem snad každého sportovce. JT Bö si premiéru na Zimních olympijských hrách odbyl už před čtyřmi lety v Soči, kde cestoval jako 20letý. Jeho nejlepším individuálním umístěním bylo osmé místo ze závodu s hromadným startem. Medaile se mu neušla ani ve štafetě, jelikož se norští muži museli spokojit s nepopulární čtvrtou pozicí. O cenný kov je připravil Svendsen, který nezvládl roli finišmana. V poměrně dobrých povětrnostních podmínkách netrefil až čtyři terče, musel odkroužit trestné kolo, které znamenalo velký propad dolů. Do té doby se norské kvarteto drželo v samotném čele, do kterého je dostali právě oba bratři Böeovi.

 

JT Bö za čtyři roky dorostl a momentálně patří mezi největší adepty na některou z olympijských medailí. Už od raného dětství o tom snil. "Měl jsem rok, když se Olympiáda konala na norské půdě, proto si ji vůbec nepamatuji. Byl to však velký národní svátek, na který v Norsku rádi vzpomínáme. Pamatuji si, jak mi o ní rodiče povídali. Snil jsem o tom, že jednoho dne na ní budu startovat. Hry jsou v životě sportovce tím nejdůležitějším. Mám 24 let a část snu jsem si už splnil. Teď bych chtěl vyhrát medaili. Bratrovi se to podařilo, a doufám, že na konci sezóny budu moci ohodnotit, že jsem svou největší životní misi splnil do posledního puntíku. Věřím si. Potěší mě každý cenný kov, ale chtěl bych, aby byl zlatého lesku. " Samotný JT Bö tak na sebe vyvíjí tlak. No jen ti největší sportovci si kladou ty největší cíle. Jen sportovci, jakým je Johannes Thingnes Bö.