Na OH favorité tvrdě bojovali o medaili, ale překvapením nezabránili

 

 

 

V mužské části měly všechny závody svůj vlastní příběh, v individuálních disciplínách to ani zdaleka nebyl souboj mezi Fourcadem a JT Böem. Sprint pokazily nepříjemné větrné podmínky, množství střeleckých chyb udělali i ti největší favorité, proto se na stupních vítězů sešla překvapivá společnost. Arnd Peiffer nelamentoval nad těžkou střelnicí, trefil všech deset terčů a vybojoval nejcennější triumf v kariéře, který překonal jeho titul světového šampiona z roku 2011. Německý jezdec předvedl koncentrovaný výkon a pomohlo mu i to, že je sice silný typ na rychlostní závod, ale nikdo od něj nečekal útok na medaili.

 

K životnímu výkonu se vypnul i Michal Krčmář, jenž ve své kariéře předvedl jasně nejlepší výkon a překonal všechny sny, s nimiž cestoval na OH. Dominik Windisch se nadřel na bronzovou medaili, s jednou chybou musel tvrdě bojovat s Eberhardem, ale lepší finiš přinesl radost do italského tábora. Rakouský borec mohl být jedním z hrdinů olympiády, po nevydařené sezoně útočil zčistajasna na medaili, což se rovněž nečekalo.

 

Na startu stíhacího závodu nebyly vytvořeny velké rozdíly mezi biatlonisty, takže na cenný kov mohli útočit i závodníci ze zadních pozic. Se zdravým sebevědomím se zakousl do stíhačky Martin Fourcade, který byl po třech chybách v sprintu správně rozzlobený. A ve druhé části závodu to byl starý-známý francouzský suverén, který pokořil soupeře v rozhodujících střelbách a získal svou třetí zlatou medaili v kariéře. I v této disciplíně rozhodla střelecká položka a s jednou chybou se objevili na pódiu Sebastian Samuelsson a Dominik Doll, což bylo také překvapující, protože ani jeden se k takovému výsledku vůbec nepřiblížil v ostatních kolech SP ve stíhacích závodech. To jen dokumentuje, že na Olympijských hrách se nevyhrává za zásluhy.

  

 

Martin Fourcade během sezóny (© Petr Slavík, Český biatlon)

 

 

O tom, jaký je biatlon vrtkavý sport, jsme se přesvědčili ve vytrvalostních závodech. JT Bö v předchozích dvou soutěžích působil mizerně a netrefil až deset terčů, ale nakonec se prosadil v závodech, kde byla klíčová právě střelba. Nikdo nepochyboval, že norský jezdec je po běžecké stránce perfektně připraven, ale bez dobré střelby z toho nevytěžil nic ve sprintu a stíhačce. Ve vytrvalostním závodě však předvedl výborný výkon a dokázal zvítězit i se dvěma chybami, neboť běžecky exceloval. Před olympiádou se vyjádřil, že bude spokojen s jedním zlatem, což se mu splnilo, ale tehdy ještě nemohl tušit, že nejcennější kov ho bude stát tolik vypětí.

 

Pořádnou zápletku v této disciplíně vytvořil Martin Fourcade. Už se zdálo, že po triumfu ve stíhačce bude v dalších závodech nezastavitelný, a zlatou medaili měl na dosah i ve vytrvalostním závodě. Na závěrečnou střelbu dorazil s čistým štítem a stačilo mu trefit čtyři terče, aby s přehledem porazil JT Böa. Francouzský jezdec se v takových momentech vyžívá, ale právě teď udělal nepochopitelné dvě chyby a obsadil pouze páté místo. Na medaili tak sáhli stoprocentní střelci Jakov Fak a Dominik Landertinger, kteří byli pomalí na lyžích, ale na medailovém ceremoniálu to nikoho nezajímalo. Slovinský reprezentant po několika letech trápení opět vyskočil na vysokou pozici a Landertinger navázal na stříbrnou medaili ze Soči.

 

I masový start nabídl výborné představení, tentokrát se strhujícím finišem mezi Fourcadem a Schemppem. Oba najeli na rozhodující střelbu rameno při rameni, oba minuli jeden výstřel, a nakonec rozhodoval jen sprint na cílové čáře. O něco lépe se hodil na pásku Martin Fourcade a velmi si vydechl, že neskončil stejně jako před čtyřmi lety, když ho v této disciplíně na OH porazil Svendsen v podobném finále. Norský jezdec patřil mezi hlavní protagonisty i tentokrát a po velké dřině vytěžil v Pchjongčchangu alespoň jednu medaili. Tu první v kariéře získal Simon Schempp a měl z ní velkou radost, ačkoli mohl být smutný, že mu ušlo zlato.

   

 

Emil Hegle Svendsen (© Petr Slavík, Český biatlon)

 

 

 

Mezi ženami dominovaly Laura Dahlmeierová a Anastasia Kuzminová, které perfektně splnily svůj domácí úkol a na olympiádu přicestovaly ve výborné formě. Můžeme říct, že ostatní favoritky zaostaly za očekáváním, ani jedna z nich nenabídla potřebné výkony během všech čtyř individuálních disciplín, čehož dokázaly využít zmiňované dvě biatlonistky.

 

I ženy musely akceptovat střeleckou loterii ve sprintu, ale vítr na střelnici jakoby neregistrovala Laura Dahlmeierová, jež vybílila všechny položky. Jelikož se ostatní favoritky v tomto směru trápily, německou závodnici nemohl nikdo ohrozit na cestě za zlatou medailí. Na střelnici trpělivě zamířila na každý jeden terč, což bylo rozhodující pro její úspěšný vstup do OH. A to bylo pro ni důležité, protože po zdravotních komplikacích neměla jistotu, že bude stoprocentně vyrovnanou soupeřkou nejlepším biatlonistkám ze SP.

 

Ve sprintu se umístilo v nejlepší desítce až sedm závodnic, které utratily jeden výstřel, a z nich dosáhly na nejrychlejší čas Marte Olsbuová a Veronika Vítková. Norska biatlonistka umí podat dobrý výkon na střelnici, proto musela být velmi šťastná, že se jí to podařilo právě na olympiádě, kdy se silnější soupeřky střelecky trápily. Vítková se dostala do dobré formy po Novém roce, takže její bronzová medaile nebyla překvapením, a musela být balzámem na duši pro českou sestavu, jež na OH oželela účast Gabriely Koukalové.

 

 

Laura Dahlmeierová (© Petr Slavík, Český biatlon)

 

 

Stíhací závod spatřil znovuzrození Anastasie Kuzminové, ale slovenská reprezentantka musela na zlatou medaili ještě počkat. Tu si nenechala vzít Dahlmeierová, která i ve stíhačce přesně věděla, co má na trati dělat. S pěkným náskokem nasadila běžecky přijatelné tempo, aby zůstala na střelnici koncentrovaná, a tato taktika se jí vyplatila, protože minula pouze jeden výstřel. A to se před ni nemohla dostat ani skvěle běžící Kuzminová. Dahlmeierová tak vyšperkovala svou pozici v ženském biatlonu z ostatních dvou let dvěma zlatými medailemi, na jejich výsledcích v Pchjongčchangu se projevila německá preciznost.

 

Bronzovou medaili vybojovala Anais Bescondová, která jako výborná střelkyně nechala za sebou i lépe běžící soupeřky. Francouzská sestava se těšila v této disciplíně i na výkony Marie Dorin-Habertové, která ve sprintu obsadila páté místo, což muselo být pro ni obrovským povzbuzením, ale čtyři střelby jí vůbec nevyšly. Po rychlostním závodě se udržely v Top 10 Vítková s Olsbuovou a dvě umístění v nejlepší desítce nabídla i Hanna Öbergová. A švédská reprezentantka měla v talonu ještě jedno velké překvapení Olympijských her.

 

 

Veronika Vítková (© Český biatlon / Petr Slavík)

 

 

Ve vytrvalostním závodě na ni dotíraly Kuzminová s Dahlmeirovou, které byly běžecké rychlejší, ale utratily dva, respektive jeden výstřel. Öbergová však skálopevně trefila terče v každé položce, zvládla bezchybně i poslední položku, kde věděla, že střílí o zlatou medaili, a za tento soustředěný výkon si nejcennější kov zcela zasloužila. Kuzminová pokračovala v sebevědomém výkonu i v disciplíně, která nepatří mezi její oblíbené, ale dobrý výsledek ji udržel v pozitivním rozpoložení, což bylo důležité před masovým startem. Laura Dahlmeierová pokračovala v perfektním střeleckém výkonu na olympiádě, minula pouze jeden výstřel, ale na trati se již začala projevovat únava a nestačila na Kuzminovou, která měla o jednu trestnou minutu navíc. A německá biatlonistka působila unaveným dojmem i v masovém startu, kde sice netrefila pouze dvakrát, ale obsadila až šestnácté místo.

 

Poslední individuální disciplína byla jasnou záležitostí Anastasie Kuzminové, která učinila na trati všechno správně. I na konci náročného soutěžního programu jí zůstalo množství energie, aby v běžecké části dominovala, výborně střílela, takže OH nemohla zakončit jinak než ziskem zlaté medaile. Na stupních vítězů se konečně objevila i Darja Domračevová jež byla odměněna za svůj návrat po přestávce, a mezi nejlepšími zde finišovala i Tiril Eckhoffová, která musela být překvapená, že na pódiu se objevila v disciplíně, kde se střílí čtyřikrát.