Fourcadovi vyšla i sedmá sezóna v řadě, mezi ženami se úspěchy dělily

 

Video sumář sezóny (v angličtině)

 

    

 

Ještě nikomu se nepodařilo vyhrát klasifikaci světového poháru sedmkrát, proto měl Martin Fourcade na začátku ročníku jedinečnou šanci přepisovat historii. A jelikož nás čekala i olympijská sezóna, francouzský biatlonista musel být připraven jako nikdy předtím. Nakonec tuto výzvu zvládl, v pořadí odrazil bodový atak JT Böa a na olympiádě získal tři zlaté medaile, dvě v individuálních disciplínách. Ale na tyto úspěchy musel pořádně dřít.

 

Od začátku ročníku pro něj byl vyrovnaným soupeřem JT Bö, který závodil na stejné úrovni, a na něco takového nebyl Fourcade naučen. Ačkoli předváděl své nejlepší výkony, v několika případech se musel sklonit před formou norského soupeře. Silnou stránkou francouzského závodníka je však mentální odolnost, toto soupeření ho nedostalo do nepohody, právě naopak, celý ročník ho přinutilo závodit na nejvyšší úrovni. A to rozhodlo, protože ve SP předvedl jedinečnou sérii umístění na stupních vítězů, kam se nedostal jen v závěrečných závodech. Dovolíme si říct, že pokud by JT Bö nejel na tak vysoké úrovni, Fourcade by získal víc než devět vítězství ve SP. Francouzský biatlonista tak neopustil královský trůn ani posedmé v řadě, uvidíme, jestli mu vydrží motivace i nadále a jak se proti jeho suverenitě postaví konkurence v následujícím ročníku.

 

 

Martin Fourcade a Johannes Thingnes Bö (© Petr Slavík, Český biatlon)

 

  

Průlomovou sezonu má za sebou Johannes Thingnes Bö, který se z talentovaného biatlonisty stal horkým kandidátem na žlutý dres. Na začátku ročníku řekl, že potřebuje ještě jeden rok, aby překonal Fourcada, a to se potvrdilo. Norský závodník byl na trati skvělý, mimořádně rychlý a velký progres udělal i v přesnosti střelby, ale pořád se mu nevyhnula výsledková zaváhání. Zatímco Fourcade dokázal skálopevně sbírat pódia jako na běžícím pásu, JT Bö v některých případech nebyl střelecky přesvědčivý. Velkou zkušeností byla pro něj olympiáda, kde se potrápil, ale při tom všem dokázal triumfovat v individuálním závodě. Nepochybujeme, že v příští sezoně bude ještě silnější, vyzrálejší, údernější a odhodlaný získat žlutý dres. Po devíti výhrách v tomto ročníku ani nemůže mít menší cíle.

  

V norské sestavě se prezentoval stabilními výkony na úrovni Top 10 jeho bratr Tarjei, který prožil nejlepší moment ve sprintu v Östersundu a pak byl důležitým členem štafet. Lepší sezónu očekával Svendsen, jehož opět trápily zdravotní komplikace, ačkoli ročník rozjel slibně, a těžké momenty prožil Ole Einar Björndalen, jenž se kvůli výkonnosti ani nedostal na OH.

  

 

Ole Einar Björndalen (© Petr Slavík, Český biatlon)

 

  

V souboji o třetí místo ve SP, o které bojoval zbytek světa, se prosadil Anton Šipulin. Ruský závodník se výborně připravil na druhou část ročníku, kde jeho forma gradovala, ale byl velmi zklamaný z toho, že mu nebylo dopřáno bojovat na olympiádě. Proto na závěrečná kola SP vyběhl velmi motivován, aby se dostal na celkové pódium a ukázal, že je chyba nepustit kvalitní sportovce na OH.   

  

V německé sestavě byl nejsilnější Arnd Peiffer a to nejen z toho důvodu, že ovládl olympijský sprint. 32letý biatlonista předváděl stabilní výkony během celého roku a když mu šla střelba, uměl se umisťovat vysoko v pořadí. Dostatek bodů nasbíral i Dominik Doll, jemuž se dařilo zejména na OH a posledních kolech SP. Mírným zklamáním byly výkony Simona Schemmpa. Na začátku ročníku působil velmi dobrým dojmem a pomalu svou formu stupňoval, ale ve druhé části se jakoby zasekl a nedokázal konkurovat nejlepším. Proto musel jít bokem útok na nejvyšší příčky v pořadí SP.

  

Jakov Fak se probudil právě v olympijské sezóně a dlouho patřil mezi kandidáty na celkové pódium ve SP, ale na konci mu došla energie. I tak však udržel Top 10 a na OH získal stříbrnou medaili v individuálním závodě, což jsou parádní výsledky po trápeních v předchozích ročnících. Kvalitními výkony se prezentoval Lukas Hofer, který se dokázal pohybovat mezi nejlepšími, byl rychlý na lyžích a předváděl i vyrovnanou střelbu. V nejlepší desítce se objevili i dva francouzští zástupci, Desthieux a Fillon Maillet mohou v následujícím roce myslet na mnohem odvážnější cíle.