Sumář sezóny 2017/18: Česká reprezentace žen

 

České ženy byly v posledních třech letech daleko před našimi muži. Tahounkou ženské reprezentace byla Gabriela Koukalová, která v sezoně 2015/16 dokonce vyhrála velký křišťálový glóbus. To se jí v následujícím ročníku nepodařilo, proto měla mít o motivaci postaráno. Zároveň byla olympiáda pro ni velká výzva, protože český biatlon sice zažívá nejúspěšnější období v historii, ale zlato z her stále ne a ne přijít. Zcela jiné starosti měla Veronika Vítková, jejíž ročník 2016/17 vůbec nevyšel a nyní se chtěla vrátit na pozice, které okupovala v letech minulých. Eva Puskarčíkova zase měla před sebou zlomovou sezónu, jelikož v té poslední vykročila mezi biatlonovou elitu.

 

Nejlepší českou biatlonistku však začalo trápit zranění, pro které se v létě nemohla zapojit do tréninkového kempu, chyběla nejen v prvním kole Světového poháru ve švédském Östersundu, ale nakonec nestartovala ani v Pchjongčchangu a na jiných akcích SP. Její ztráta byla citelná, ačkoli štafetový kolík po ní převzaly další naše dívky, především Vítková, i mezi ženami v tabulce národů nastal výrazný pokles. Ze čtvrtého místa, které Češkám patřilo loni, se propadly až na konec první desítky, přičemž získaly o 2 045 bodů méně. "Gábina udělala velmi mnoho pro český biatlon. Jsem rád, že takový sportovec v českém biatlonu byl a věřím, že ještě bude. Mám s ní mnoho pěkných vzpomínek, které si nechci kazit. Doufám, že když Gábina říkala, že ještě neřekla poslední slovo, že se vrátí a ukáže, že stále může soutěžit a vyhrávat, "řekl v ČT4 na margo Gabriely Koukalové trenér Ondřej Rybář. Ten zároveň zhodnotil i celkové vystoupení ženského týmu v právě skončeném ročníku. "Během celé sezóny táhla ženský tým Verča. Ona byla tím, kdo určoval to, že ženský tým se vysloveně nepropadl. Absence Gabriely Koukalové byla cítit. Veronika ji však zastoupila docela dobře, měla druhou nejlepší sezónu v kariéře a měla i medaili na olympiádě. Nebýt Veroniky, tak by to byl větší propadák. "

 

To, že vůdkyně českého biatlonu z posledních let chyběla během celého roku, se neodrazilo pouze v hodnocení národů, ale i v jiných ukazatelích. Třeba v počtu získaných glóbů, nebo v celkovém počtu získaných bodů. V posledním ročníku se podařilo připsat si nějaký bod alespoň pěti našim dívkám, ale celkově je sesbíraly 840. Jen pro srovnání, loni překročily hranici dva tisíce bodů, konkrétně nasbíraly 2 096. Zároveň naposledy ženský tým ukončil sezónu bez malého křišťálového glóbu před pěti lety. I na těchto číslech vidět, jak moc Gábina českému biatlonu chybí.

 

  

 

 

V posledním roce začala Veronika Vítková výsledkově stagnovat. Nedařilo se jí navázat na předchozí úspěšné období a pomaličku se začalo hovořit o jejím konci kariéry. Verča však nepřející hlasy neposlouchala, v létě zapracovala hlavně na pomaličku odcházející střelbě a udělala dobře. Pohoda, jež ji zdobila v ročníku 2014/15, se jakoby zázrakem vrátila. Svědčí o tom fakt, že si úspěšnost střelby zvýšila o celé čtyři procenta, konkrétně na 84%. Vítková se už od Östersundu mohla opřít o tuto část a to jí dodávalo síly i na trati. Tam patřila mezi deset nejlepších běžkyní. Nikoho proto nepřekvapilo, když sezónu ukončila v Top 10 v celkovém hodnocení. Získala totiž až 545 bodů, díky čemuž jí patřila krásná osmá příčka.

 

Na nejlepší výsledek v sezóně musela Veronika Vítková počkat do druhého trimestru. Až na německé půdě v Oberhofu dokázala ideálně skloubit běžecké a střelecké schopnosti a po dlouhém období se vrátila na stupně vítězů. Třetí místo pak dokázala vybojovat ještě dvakrát, a to v Ruhpoldingu a Anterselvě. Celkově se v nejlepší desítce ocitla sedmkrát, což se jí také dva roky nepodařilo. Nejvíce se jí dařilo ve sprintech, kde pokaždé skončila v Top 20. Celkově v této disciplíně obsadila výborné páté místo.

  

Na olympiádu Verča cestovala jako tzv. černý kůň. Formu měla parádní, poslouchaly ji nejen nohy, ale konečně i hlava. Vždyť už párkrát dokázala honit i nejlepší biatlonistky, některé i porazit. Vítková však nikdy na seniorské vrcholné akcí nevydolovala cenný kov v individuálních závodech. Tři medaile, které dosud měla, byly z týmových soutěží. Vše se ale změnilo po úvodním sprintu, kde Veronika potvrdila pozici černého koně a po famózní střelecké části se dočkala bronzu! Ten se stal zároveň jejím největším kariérním úspěchem a odměnou za roky dřiny. Ani ostatní její vystoupení v Pchjongčchangu nebyla špatná, ve stíhačce byla sedmá, v masáku 14. a v individuálu 18.

 

 

Možná nejvíce nadějí jsme před sezónou vkládali do Evy Puskarčíkové, která měla za sebou opravdu fantastický rok. Po období oťukávání se mezi nejlepšími přišly první výraznější výsledky, úspěchy a pódium. Pokud u Vítkové jsme si nebyli jisti, zda ještě bude někdy konkurenceschopná, při Evičce jsme o tom nepochybovali. Už v prvním kole jsme však viděli, že je něco špatného. Jinak spolehlivá běžkyně začala na trati předvádět něco, co jsme ne zcela čekali. Nohy jakoby přestaly poslouchat a z jinak dynamického běžeckého projevu se stal utrápený. Právě s během měla Eva během sezóny největší problémy a nedokázala je vyřešit až do konce. V dalším průběhu roku se přidala i hlava a Puskarčíková začala mít problémy s konzistentností. Někdy dokázala položky vybělit jedna radost, ale další den jí do terčů nepadly tři, někdy i čtyři výstřely. Všechny tyto faktory se musely odrazit i v bodovém zápisu, který měla rodačka z Jilemnice slabší. Oproti minulé sezoně si pohoršila o 298 bodů, konkrétně získala pouze 206.

 

Eva Puskarčíková podávala nejlepší výkony ve druhém trimestru, ale na úplně nejlepší výsledek dosáhla ještě v tom prvním. Na švédské půdě v prvním kole dokázala míchat kartami v elitní desítce, přesněji ve vytrvalostním závodě, kde skončila na sedmém místě. Od té doby se mezi Top 10 prokousal už jen v Oberhofu, kde to celkově českým závodníkům a závodnicím v poslední sezoně šlo výborně. Puskarčíková bravurně zvládla také generálku před olympiádou, a sice v Anterselvě jí to ani jednou do Top 20 nestačilo, potěšit ji musela střelecká část.

 

Ani solidní generálka nepřinesla potřebné uklidnění a Olympijské hry v Pchjongčchangu nepřivítalo Evičku v nejlepší náladě. Puskarčíková na svých druhých hrách v kariéře zaznamenala horší výsledky jako při svém debutu v ruském Soči. Všechny tři individuální starty ovlivnila střelecká nemohoucnost a jejím nejlepším umístěním na vrcholné akci se tak stalo 32. místo ze stíhačky. Byla to ironie, že právě na olympiádě se jí dařilo v závodech, ve kterých se během roku snad trápila nejvíc.

 

 

Bude to znít jako klišé, ale Jessica Jislová v poslední sezoně pořádně přitvrdila muziku. Po té premiérové mezi elitou zjistila, že pokud chce něco ve světovém biatlonu dokázat, musí pořádně přidat v běžecké části. Hlavně na tom pracovala během léta, a protože se jí vyhnulo zranění, zdokonalila svůj motor a doplnila ho o turbo. Zejména proto se stále mladá česká biatlonistka dočkala životního roku, v němž překonávala jeden milník za druhým, a který bude chtít v následujících sezónách překonat. Je to však skvělý odrazový můstek. Jessica poctivě pilovala i střeleckou část a pokud v minulosti měla problémy se střelbou, nyní to už neplatilo. Oproti ročníku 2016/17 se zlepšila o celých deset procent, vždyť její úspěšnost se nyní pohybovala na úrovni 80%. Suma sumárum, polepšila si proto také v celkovém hodnocení, jelikož během celé sezóny posbírala dohromady 72 bodů.

 

První trimestr ještě výrazné zlepšení oproti minulosti nepřinesl. Vystoupení na švédské a rakouské půdě její moc radosti do života nepřinesla, ale od Annecy začala Jessica psát krásný příběh. Už ve Francii přišly první body v sezóně a dosud životní výsledek. Bylo jím 24. místo ze sprintu. Pak to však přišlo. Anterselva, náročná trať a ještě náročnější střelnice. Jislová se nemýlila ani jednou a na trati běžela jako o život. Výsledkem toho byla krásná 15. příčka, což bylo její nejlepší umístění nejen v právě skončené sezóně, ale i v kariéře. Na velmi pěkný výsledek dosáhla ještě ve sprintu v Kontiolahti. Ním byla 22. pozice. Celkově se rychlostní závod stal její oblíbenou disciplínou, i když v konečném hodnocení sprintu jí patřilo až 45. místo.

 

První olympiáda často ovlivní sportovce natolik, že na této akci ze sebe nedokáže dostat to nejlepší ze sebe. Není to však pravidlo, což ukázala i Jessica Jislová. Ta výborně načasovala formu, jako téměř všichni naši biatlonisté, a sice o medaile ani zdaleka nebojovala, v silné konkurenci obstála na výbornou. Nejlepší výsledek na ZOH dokázala vydolovat shodně ve stíhacím a rychlostním závodě. V obou skončila na 23. místě. Lepší začátek své olympijské cesty si přímo ani přát nemohla.

 

 

Jen zkušený biatlonový fanoušek znal její jméno před začátkem poslední sezóny. Veronika Zvařičová totiž dlouhá léta biatlon dělat nemohla kvůli zdravotním peripetiím. Letos se však pokusila vrátit a to se jí podařilo. Verča napsala opravdu krásný sportovní příběh, kterému od zfilmování chyběla už jen třešnička. Ta však nepřišla, sice si v SP zapsala první body po dlouhých šesti letech. Bylo jich přesně devět. Zvařičová měla jednu silnou a jednu slabou stránku. Kde jí to šlo parádně byla střelnice. Zkušená matadorka sestřelovala terče jedna radost. Vždyť z celkově 80 terčů jí zůstalo viset jen 12. Pak zde byla však běžecká část, kde bylo cítit, že se necítí zrovna nejlépe. Náročné tratě a rychlé soupeřky často zapříčinily, že Veronika byla ráda, když vůbec doběhla do cíle.

 

Veronika nestartovala pouze v prvním a posledním kole SP. Na startech se objevila ve všech ostatních destinacích. Na nejlepší výsledek, kterým byla 32. pozice z individuálu, dosáhla v Ruhpoldingu, kde okusila své jediné stupně vítězů v kariéře. Ty vybojovala ve štafetě. Právě v ní se měla objevit i na olympiádě, no čeští trenéři nakonec upřednostnili mladší biatlonistky. Nic to však nemění na tom, že Verča do Pchjongčchangu cestovala a okusila tamní atmosféru, sice šanci na trati nedostala.

  

Markéta Davidová je největší český biatlonový talent. Skoro celý poslední juniorský rok strávila ve Světovém poháru, což asi nikdo nečekal. Sama závodnice během roku přiznala, že ji časté nominace v A-týmu překvapily. Možná i to ovlivnilo její výkony, které mezi elitou podávala. Je třeba uznat, že nebyly špatné, ale oproti minulé sezoně došlo k určitému zeslabení. Hlavně co se týče běžecké stránky, kde zpočátku připomínala neřízenou střelu, ale s blížícím se koncem spíše unavenou včelku. Určitě může za to vytížení, vždyť Markéta se objevila nejen na akcích SP, IBU Cupu či Olympiádě, ale i na Mistrovství juniorů a kadetů v Otepää. Jednoduše neměla čas pořádně si ani vydechnout a pak se jen velmi těžko běhá na náročných tratích. Kde jsme však čekali od ní víc byla střelecká část. Totiž loni měla Davidová 72 procentní úspěšnost střelby, kterou během léta pořádně trénovala, ale výsledek se jaksi nedostavil. Vždyť i letos sestřelila 72% terčů. 

  

Davidová se na bodované pozice probojovala jen dvakrát. Ve třetím kole v Annecy, kde zároveň zaznamenala nejlepší výsledek v sezóně ve Světovém poháru, si zapsala pár bodů za 35. příčku. Podařilo se jí to ve sprintu i navzdory dvěma minelám, kterých se dopustila. Naposled jsme ji viděli bodovat ve stíhačce v Anterselvě. Velmi pěkné výsledky však přišly v jejím podání na olympiádě. Ve věku 21 let až třikrát obsadila příčky v Top 25, přičemž tím nejlepším bylo 15. místo z rychlostního závodu. Celkově proto může hodnotit seniorskou část za velmi povedenou, vždyť zkušenosti, které v ní nasbírala, určitě zužitkuje v budoucnosti.

 

Markétka byla jediná naše závodnice, která neměla jen jeden vrchol sezóny. Po olympiádě se objevila i na MSJaK v Estonsku, kde uzavřela svou juniorskou kariéru. V Otepää ukázala svou dominanci a sice její první start dopadl menší katastrofou, ty další dva už přinesly to, co jsme od ní očekávali. Ze sprintu si odnesla stříbrný metál, ze stíhačky vůbec premiérové zlato.

 

   

Neexistuje český fanoušek, který by nepřál Lucii Charvátové nějaký úspěch. Sympatická Lucka však zažila snad nejhorší sezónu v životě, alespoň co se "světáku" týká, a to před jejím začátkem doufala, že právě tento rok bude ten zlomový. Svým způsobem byl, ale ne tak jako to čekala a jak jsme to čekali my. Charvátová startovala na akcích v Östersundu, Hochfilzenu, Annecy, Oberhofu a Ruhpoldingu, ale body si do celkového pořadí nezapsala. Běžela fajn, no střílela hrůzostrašně. Její střelecká úspěšnost byla 63%. Poté byla přeřazena do IBU Cupu, kde se jí dařilo o dost lépe. Jejím vystoupením v kontinentálním poháru jsme se věnovali v samostatném článku.

  

Tři starty mezi biatlonovou smetánkou měla i Lea Johanidesová, ale podobně jako výše zmiňovaná Charvátová, ani Lea body v SP nenasbírala. Johanidesovou připravil o jakékoli možnosti bodovat její běh, jenž patřil k tomu nejslabšímu. Zase co třeba pochválit byla její střelecká vložka. Lea totiž minula jen dvě rány ve svých třech startech a byla druhou nejlepší střílející biatlonistkou vůbec. Však střeleckou úspěšnost měla 96%. Ve stejném duchu pokračovala i po přeřazení do kontinentálního poháru, kde konečně byla konkurenceschopná i po běžecké stránce, o čemž si můžete přečíst v samostatném článku.